2. Severní část horního starého hřbitova
V horní části hřbitova vlevo, u zdi, která dělí starý hřbitov na dvě části, najdeme hrobku rodiny Císařovy a Sedláčkovy.
Pohřben je zde MUDr. Alois Císař – státní náčelný městský lékař v Klatovech. Narodil se v Klatovech roku 1872 jako syn zaměstnance místní spořitelny. Vystudoval gymnázium a lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích pracoval v Praze. V roce 1908 si ale zakládá svoji lékařskou praxi v Klatovech. Zároveň byl ještě před otevřením nové nemocnice pod Křešťanským vrškem primářem staré městské nemocnice v Pavlíkově ulici čp. 6. V nové nemocnici zastával pak funkci prvního sekundárního lékaře. Vzal si Helenu Sedláčkovou, což byla dcera bývalého poslance říšského sněmu JUDr. Václava Sedláčka. Zemřel na konci roku 1938.
Hodnotný na náhrobku je bronzový medailon s podobiznou zesnulého. Autorem je plzeňský sochař Otakar Walter. (viz. náhrobek Vlastimila Smahy v dolní části hřbitova).
V pravé dolní části náhrobku je nápis JUDr. Václav Sedláček – zemský poslanec a čestný občan v Klatovech. Advokát a politik JUDr. Václav Sedláček se narodil 21.2 1839 v Klatovech. Vystudoval klatovské gymnázium. V Praze pak získal titul doktor práv. V Klatovech si posléze otevřel svoji advokátní kancelář. Byl činný v mnoha různých klatovských spolcích jako Měšťanská beseda, Sokol, ve sboru hasičů. Byl ředitelem městské spořitelny. Stal se zemským poslancem za města Klatovy a Domažlice. Zemřel roku 1894.
Výše u dělicí zdi stojí náhrobek se sochou Krista z bílého mramoru. Patří rodině Pavlukově. Náhrobek s postavou Krista vytvořil klatovský sochař Vilém Glos (viz. náhrobek rodiny Strejcovy ve spodní části starého hřbitova). Původně zde byli pohřbeni soukromníci Anna Pavluková (zemř. 1927) a Stanislav Pavluk (zemř. 1949). Bílá postava Krista stojí v nice z černé švédské žuly a působí poněkud disproporčně. Ruce jsou vzhledem k tělu příliš dlouhé. Je to přičítáno tomu, že Glos neměl s mramorem žádnou zkušenost. Dochoval se záznam v pracovním deníku V. Glose. Podle něho provedla práce v černé švédské žule firma Herzán za 21 780 Kč. Celková suma hrobky dělala 67 500 Kč bez svítilen. Glos na pomníku pracoval od 8. srpna více než 2 měsíce. (z www.socharstvi.info)
Za rohem zdi najdeme pak hrobku rodiny Günterovy – vlastníků továrny na cikorku, sladovou a fíkovou kávu v Mochtíně, později v Klatovech.
Potřebu hledání náhražek kávy způsobila napoleonská blokáda dovozu anglických výrobků. Náhražkou zrnkové kávy byl čekankový kořen. Způsob výroby čekankové kávy se naučil za napoleonských válek děd zde pohřbených Karla a Terezie Günterových, rytmistr rakouského jezdeckého pluku Vilém Günter (1754-1832). Pocházel z Pruska. Ten zdejšímu kraji pomohl i ekonomicky a roku 1804 se svými společníky založili první továrnu na čekankovou kávu v Čechách. Výroba se rozrůstala a k čekankové kávě se přidala i výroba kávy z cukrové řepy, obilí a později i fíkové kávy. V roce 1832 Vilém zemřel a vedení přebírá mladý syn Jan Vilém. Ten továrnu dovedl ke svému vrcholu. Roku 1853 předčasně zemřel a továrnu převzala vdova Jana Günterová. Z té doby pochází známý reklamní slogan : „Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat, česká cikorie!“ Po Janině smrti podnik převzal syn Karel Günter (1848-1925) a jeho manželka Terezie Günterová (1857-1935). Ti z důvodů konkurenčních přesunuli v roce 1892 výrobu do Klatov, blíže k železnici (do ulice ..). V roce 1915 továrna dokonce vyhořela, ale vzpamatovali se a po válce plně obnovili výrobu. Po Karlově smrti vedení převzala dcera Ela Cízlová (1878-1966). Konec továrny a vůbec veškerého podnikání znamenal rok 1948.
Jindřich Günter (1882-1938) spolu s manželkou Luisou Günterovou (1882-1948) roz. Schotovou provozovali v domě čp. 160 v Pražské ulici cukrárnu, kavárnu a vinárnu. Víno bylo uchováváno ve starých sklepeních domu. V roce 1937 si nechali pod Vodojemen postavit reprezentativní vilu čp.277 v Maškově ulici.
Vedlejší hrobka patří stavitelské rodině Bradovým.
Vojtěch Brada (1896-1962) začal svoji stavitelskou kariéru v Klatovech po 1.světové válce. Tehdy začal projektovat pod místním bytovým družstvem Svépomoc. V roce 1927 předložil návrh na stavbu Okresního sirotčince (pozdější porodnice) pod Křesťanským vrškem. Návrhy ale předložili i tři jeho klatovští kolegové. On vyhrál a stavbu pak provedl jeho kolega stavitel Josef Strejc. V letech 1933 - 1934 postavil v ulici Kpt. Jaroše třípatrový obytný dům čp. 109 pro manžele Karla a Marii Schedlbauerovi. V domě bylo a dodnes je řeznictví, dříve tam bývala i jídelna. Dům prý měl jako první v Klatovech v patře nad zábradlím světelnou reklamu. V roce 1935 pracovala jeho firma (spolu s firmou Emanuela Čápa) na zboření starého domu bývalé kavárny Slavie na náměstí a na jeho místě pak vyrostla budova nové spořitelny (dnes Komerční banka). V roce 1937 pod Vodojemem postavil spolu se svým kolegou Josefem Zunou vilu čp. 277 pro majitele vinárny Jindřicha Güntera.
Ing. Stanislav Brada (1926-2013), projektant a politik, se narodil v Klatovech. V době středoškolského studia v roce 1944 byl totálně nasazen na odklízení trosek po náletech v Praze a na budování zákopů. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Zaměstnán byl v Plzni u Pozemních staveb a pak v Klatovech v Okresním stavebním podniku, nejprve jako vedoucí projekce a pak jako vedoucí cenový referent.
Byl členem Československé strany lidové. Působil jako předseda místní organizace ČSL v Klatovech. Byl rovněž poslancem České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění v letech 1969 -1971. V letech 1971 až 1976 byl poslancem ONV v Klatovech, v letech 1976 – 1989 poslancem KNV Západočeského kraje.
V severovýchodním rohu horního starého hřbitova stojí opravená zděná hrobka rodiny Nohejlovy a Nováčkovy.
